Participativní squatting městského majetku

Rok Náplň Částka Poznámka
2017 Úprava budov, nový vstup z Údolní, mobiliář 2 000 000 Kč V přípravě (stále)
2018 Rekonstrukce plotů 819 599 Kč Realizováno
2018 Rekonstrukce jedné z budov na víceúčelový sál 2 999 264 Kč V přípravě
2019 Kreativní a relaxační hřiště 2 999 000 Kč Ověřuje se proveditelnost
2019 Relaxační a edukační zahrada 2 409 000 Kč Ověřuje se proveditelnost

Jedna brněnská politická neziskovka vedená aktivistou a zastupitelem městské části Brno-střed za Zelené si již před lety vyhlédla bývalý vojenský areál při ul. Lerchova (celkem 5375 m2 včetně 2 budov), u konečné tramvaje č. 4 (zde: https://mapy.cz/s/3u4Rb). Tento areál před několika lety „proslul“ v tzv. Kauze Wilson, která však není tématem našeho článku.

Aktivistům z této neziskovky se navzdory všem událostem kolem areálu Lerchova dlouho nedařilo jej nějak získat. Nemáme na mysli koupi, ale zvláštní formu užívání, která je prakticky nezrušitelná. Nájem kombinovaný se strachem politiků z mediálního a aktivistického „lynče“, ve kterém jsou politické neziskovky (a tato zvlášť) zběhlé, se fakticky (nikoli samozřejmě právně) rovná nevypověditelnému nájmu na dobu neurčitou. Takový svého druhu „squatting“ městského majetku…

Protože se aktivistům nedařilo „zasquattování“ areálu Lerchova prosadit přímo, rozhodli se na to jít od lesa salámovou metodou přes participativní rozpočet, který prosadili jejich ideoví soukmenovci Piráti (o tomto nástroji více např. v článku Absurdita participativního dobra). Aktivisté okolo uvedené politické neziskovky postupně do participativního rozpočtu podali pět projektů: jeden v roce 2017, dva loni (zde a zde) a dva letos (zde a zde). Celkový rozpočet těchto pěti projektů (viz infobox) činí více než 11,2 milionů Kč…

Zásady participativního rozpočtu stanovují limit 3 miliony Kč na projekt. Tento limit byl letos obejit tak, že z jednoho projektu se udělaly dva, který podali dva aktivisté ze spřátelených neziskovek… A stejně to udělali loni.

Z toho vyplývá celkem jasný návod: budete-li mít zálusk na nějaký městský areál, dva tři roky salámovou metodou podávejte projekty do participativního rozpočtu a pomocí rozsáhlé sítě brněnských aktivistů si zajistěte hlasovací podporu. Z městského rozpočtu tak vytáhnete nějakých 11 milionů Kč. Areál si zrekonstruujete a je vlastně váš…

Bývalý, více než půlhektarový vojenský areál při ulici Lerchova v Masarykově čtvrti (vyznačen červeně). Na snímku jsou vidět dvě větší, podlouhlé budovy včetně jedné menší v levém horním rohu (ta bude zanedlouho pro nebezpečnost demolována).

Areál Lerchova by měl sloužit všem obyvatelům Masarykovy čtvrti. Svou polohou u tramvajové smyčky přímo vybízí k tomu, aby tam vyrostl plnohodnotný městský dům s obchody, službami, byty, … (to berte jako příklad). Namísto (například) takového domu, který by sloužil všem občanům, si areál postupně „privatizuje“ úzká skupina aktivistů kolem jedné neziskovky. A vedení města jen přihlíží… Jistě, předložené projekty jsou plné řečí o tom, jak areál bude sloužit veřejnosti. Ano, otevřen asi nějak bude. Ale především bude sloužit jako zázemí pro různé neziskovky a pro tu jednu především. A o to jde. Pokud v participativním rozpočtu projdou i letošní dva projekty, vydá se na tento „squatting“ z městského rozpočtu nějakých 11 milionů Kč…

Co z toho všeho vyplývá

Jednak to, že dotační business politických neziskovek neskončil s předchozí koalicí. Bohužel. V předloňském (2017) a loňském (2018) ročníku participativní hry na dobro aktivisté kolem naší neziskovky na „squatting“ areálu Lerchova získali z městského rozpočtu 5,8 milionů Kč. Dovolí koalice ODS + KDU-ČSL + Pirátů + ČSSD, aby letos získali dalších 5,4 milionů Kč (celkem oněch 11,2 milionů Kč)? Celkově vzato, právě v této otázce tkví zásadní problém pirátského participativního nesmyslu. Stačí, aby se pár neziskovek domluvilo a bez ohledu na vůli demokraticky zvolených zástupců občanů si mohou obsadit veřejný majetek – v tomto případě více než půlhektarový areál v exkluzivní části města…

Toto šibalské využívání participativního rozpočtu umožňuje vyjmout z rozhodování zastupitelů, tj. z rozhodování demokraticky volených zástupců občanů, správu významného veřejného majetku. Celé se to tváří téměř jako vrchol demokracie, ale výsledkem naopak její praktické zrušení (v rozsahu onoho areálu). Tento paradox můžeme směle přidat k tomu, co jsme už před dvěma lety popsali v článku Absurdita participativního dobra

Témata našich článků: