Carsharing aneb zelení sobě

Carsharing, tedy sdílení automobilů více lidmi. Jedno z opatření, které má podle vedení města vést ke splnění strategického cíle snížení počtu domácností nevlastnících auto o 20%. Právě takový podivný a nepřijatelný cíl si toto polozelené vedení města vytklo v tzv. plánu mobility.

Rada města Brna nedávno schválila metodiku vydávání parkovacích karet pro vozidla carsharingu a především nový ceník parkování. Podle těchto dokumentů budou vozidla provozovaná poskytovatelem carsharingových služeb mít parkování na placených parkovištích za cenu pouhých 100 Kč na celý rok (tzv. závorových parkovišť se tato výjimka týkat nemá). Tedy prakticky zdarma. Ano, tam, kde běžný občan se svým autem zaplatí plnou taxu, uživatel tzv. sdíleného auta nezaplatí nic. Musí se ale jednat o auto provozované carsharingovou společností. Dodejme k tomu, že v rámci rezidentního parkování se má platit prakticky po celém městě. Parkování zdarma bude proto opravdu velkou výhodou.

Toto zvýhodnění tzv. sdílených automobilů je ovšem silně diskriminační. Například vůči rodinám. Většina rodin vlastní jediný automobil, který mezi sebou členové rodin přirozeně sdílejí. To platí zvláště u rodin s dospělými dětmi. Je to takový přirozený carsharing, který se však žádného zvýhodnění nedočká. Nebo když si půjčím auto od kamaráda. Také nedostanu žádnou slevu. Ovšem, je-li tím „kamarádem“ carsharingová firma, budu parkovat zadarmo. Přitom rozdíl není v podstatě žádný. Ve všech případech více osob sdílelo jedno auto. Podobných příkladů ze života, kdy jedno auto sdílí více osob, bychom jistě našli více.

Proč mají lidé přirozeně sdílející jeden automobil, například rodiny, být diskriminováni tím, že budou platit plnou sazbu za parkování, zatímco využívání jiného automobilu s obdobným dopadem na životní prostředí má být tak dramaticky zvýhodněno?

Podle důvodové zprávy podkladového materiálu pro radu města Brna je carsharing určen „pro obyvatele, kteří se rozhodli založit své cestování po městě převážně na veřejné dopravě, pěší a cyklistické dopravě, ale například na víkendy chtějí využívat i vlastní automobil.“ Toto však není jen situace zelených krasoduchů, ale realita většiny brněnských rodin, jejichž členové mezi sebou přirozeně sdílejí jeden automobil.

Tato věta z důvodové zprávy bezděčně popisuje životní styl řady zelených aktivistů, politiků a sympatizantů. Navenek silniční dopravou pohrdají a chtějí ji potlačovat, ale uvnitř si uvědomují, že svůj význam má i pro ně. Nechci tento životní styl a postoje nyní hodnotit. Nicméně není dobře, pokud má být takto skrytě podporován na úkor většinového a troufnu si říci, že normálního, životního stylu. Zkrátka parta lidí vyznávajících zelený životní styl je nyní u moci a rozhodla se, že si tento životní styl parkováním zdarma zpříjemní.

Aby bylo jasno, nemáme nic proti carsharingu, ani komerčnímu poskytování carsharingových služeb. Je-li na trhu prostor pro takové podnikání, nechť je svobodně zaplňován. Nesouhlasíme ale se zvýhodňováním některých automobilů jen proto, že jej provozuje poskytovatel komerčního carsharingu. Ve skutečnosti je to elitářské zvýhodňování lidí, kteří chtějí žít zeleným životním stylem, na úkor většiny. A tomu říkáme jasné ne.

Témata našich článků: