Participativní rozpočet je drahá hra na dobro

Participativní rozpočet. Složitě, ale o to lépe znějící sousloví. Tuto novinku prosadili zelení (politická strana Piráti) a považují ji za vrchol demokracie při správě města. Jde zhruba o to, že občané navrhují různé investice města a pak se o nich na internetu hlasuje. Následně město posoudí, zda jsou tyto projekty uskutečnitelné a případně některé z nich realizuje.

Kolik to vlastně stojí?

Prozatím nás participativní rozpočet stál cca 1 milión Kč. Město zaplatilo vývoj webu damenavas.brno.cz, platí jeho provoz, poměrně rozsáhlou reklamní kampaň, práci tzv. facilitátora, mzdové náklady nově přijatého pracovníka Magistrátu a další. Jeden úředník pro participativní divadlo ale nestačí a nyní se hledá další. Ani tím to určitě nekončí.

Co je to doopravdy?

V krasodušném nadšení, jak jsou ohromně demokratičtí, zelení přehlédli, že vlastně každý rozpočet města a městské části vždycky byl a je ve své podstatě participativní. Radnice vedou lidmi zvolení lidé. Protože základním principem demokratické správy obcí je demokracie zastupitelská, je vliv občanů na výběr konkrétních investic nepřímý. V tom je jistý rozdíl. Ovšem pokud jsou starosta, místostarosta a další zastupitelé, rozumní lidé, pak běžně reagují na podněty občanů zasílané například e-mailem. Dobrý starosta zná dobře svou obec. Dobře zná její potřeby, ale i limity omezující realizaci různých nápadů. Dobrému starostovi stačí zavolat a jde-li o věc potřebnou a realizovatelnou, není co řešit. Rozumný starosta je rád za podněty, které zvýší spokojenost obyvatel obce. Nerozumného starostu nedonutí ani deset participativních rozpočtů. Starosta, který nezná dobře svou obec, možná potřebuje participativní rozpočet. Dobrý starosta se bez něj obejde.

Sečteno a podtrženo, participativní rozpočet je především záležitostí pocitu. Pocitu, že najednou máme větší vliv než bez něj. Je to však do značné míry jen iluze. To, co prakticky vždy stojí v cestě uskutečnění občanského podnětu, jsou objektivní překážky. Obec například nevlastní dotčený pozemek, projekt je příliš drahý, není v souladu s územním plánem, brání mu ochranná pásma technických sítí atd. U participativního rozpočtu to není jinak. Také má stanoveny pro podněty finanční limity, také musí získat kladná stanoviska dotčených orgánů a také musí získat souhlas vedení městské části a města. Jaký je tedy rozdíl? Dobrý pocit a mínus 1 milión Kč v rozpočtu města.

Jeden příklad za všechny

Vezměme si třeba návrh paní Č., která navrhuje, aby se v městské části Brno-Bohunice na jedné volné ploše vysadil obecní sad. Možná je to zajímavý projekt, ale není realizovatelný. Jedná se totiž o plochu, která je v územním plánu označena písmenem R, což je plocha pro sportovní zařízení. Městská část zde navíc dlouhodobě plánuje víceúčelové hřiště. Přesto město zpracovalo prezentaci tohoto projektu a nechává o něm lidi hlasovat v dobré víře, že jde o něco uskutečnitelného. Jinak řečeno, polozelené vedení města za veřejné peníze navrhovatelku i hlasující občany v klidu tahá za nos. A to jen proto, aby si před lidmi mohlo hrát, jak je úžasně demokratické. Jako bývalý starosta této městské části bych přitom paní Č. poděkoval za návrh a během několika minut jí vysvětlil, proč v tomto místě obecní sad nikdy nebude.

Závěrem

Participativní rozpočet je především nafukování toho, co má být samozřejmostí. Je to hra na dobro, které však není zadarmo. Je milion Kč málo, nebo moc? Uvážíme-li, že výměna několika e-mailů se starostou, nebo telefon či osobní setkání nestojí nikoho prakticky nic, je to docela dost peněz. Participativní rozpočet je zkrátka působivé leč poněkud drahé divadlo…

5 komentářů
  1. 9.7.2017
  2. 10.7.2017
    • 10.7.2017
  3. 18.7.2017
  4. 13.8.2017

Zanechat reakci

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *