Večer legend potřetí
Diskuse
FotoAutor článku : SiR
Více než osmihodinový hudební maratón si užili příznivci kvalitního rocku v pátek 24. října v brněnském Semilasse. V pořadí už třetí Večer legend pro ně uspořádalo rádio HEY.
Začátek akce byl ohlášen na 18:00, první kapela, revival Pink Floyd s názvem Distant Bells, nastoupila na pódium chvíli před třičtvrtě na sedm. Přibližně hodinové vystoupení, které sice bylo plné hitů Floydů, ale posloužilo spíše jen k lehkému rozehřátí než ke kvalitnímu rozpálení publika, bylo zakončeno téměř nekonečným a strhujícím songem High Hopes a Horizon, k přídavku We Don´t Need No Education si kapela na pódium přizvala i sbor.
Po pauze na přezvučení pak scéna patřila opět přibližně na hodinu revivalu Led Zeppelin. Kapela Myst předvedla vystoupení plné kytarových sól a sólíček a teď už opravdu přivedla publikum do varu. Excelentnímu provedení songů jako Kashmir či Stairway to Heaven nebylo co vytknout. Rozpálené publikum projevilo své nadšení tím, že si vytleskalo přídavek. Není divu, Myst předvedli nejlepší hudební výkon ze všech zúčastněných kapel.
Následovala opět pauza, po níž se na scéně objevil Koberec band – revival Deep Purple. Ten si hned jako první song připravil pro fanoušky opravdovou pecku v podobě songu Smoke on the Water. Vzhledem k délce purplovských děl jich ve vymezeném čase neodeznělo tolik, nicméně kvantita byla vyvážena kvalitou. Obrovského ocenění od publika se samozřejmě kromě úvodní písně dostalo také další strhující desetiminutovce Child in Time. V kotli pod pódiem to vřelo.
Tento var ale po odchodu „Koberců“ poněkud utichl. S odchodem kapely a už celkem pozdní hodinou opustilo Semilasso také hodně fanoušků. Ze Semilassa „narvaného k prasknutí“ se tak během poslední přezvučovací pauzy stalo Semilasso poloplné (či poloprázdné – jak se komu líbí). Není divu, ono ustát čtyřkoncert trvající od šesti až do čtvrt na tři vyžaduje opravdu tvrdou rockerskou náturu. A trénované nohy. A možná i jeden den spánku do zásoby.
Nicméně ti nejvytrvalejší vyčkali, vyslechli si výsledky soutěže o nejlepší slogan pro Večer legend a rozhodně nelitovali. S jednoznačně nejlepší show večera nastoupili na pódium Queenie. Jejich vzor snad, vzhledem k názvu, netřeba ani jmenovat. Někomu se to o půl jedné v noci opravdu mohlo zdát jako vize, když stejnojmennou písní (One Vision) zahájili své vystoupení. Hitovka střídala hitovku, tyhle songy zná snad opravdu každý. Za všechny jmenujme alespoň Somebody to Love, Kind of Magic, Who Wants to Live Forever či I Want to Break Free. V prořídlém sále to znovu začalo opravdu žít.
Vyčerpaní rockoví fandové tak odcházeli ze Semilassa někdy po čtvrt na tři v noci. V uších jim ale klidně mohlo až do rána znít, že Show Must Go On a We Are the Champions, které je při odchodu vyprovázely. Ti, kteří opravdu vydrželi až do konce, totiž šampióny skutečně jsou. Ale o ohromnou show, atmosféru a zážitek se zasloužili všichni zúčastnění.
SiR 25.10.08
Fotky budou.
